zpět	BOBÁKOVI
Aloisie Kopečná a Josef Bobák	Bobákovi pocházeli ze Zlínska, z malé vesničky Veliková. ©vec Josef Bobák a jeho ľena Aloisie Kopečná spolu měli 6 dětí, ale jen 2 chlapci a 2 děvčata se doľila dospělého věku. Dcery zůstaly svobodné. Syn Valentin (*1901), můj budoucí dědeček, byl jiľ ve 14 letech dán do "sluľby" do kláątera na Svatém Hostýně, kde se zaučoval na varhaníka. Později odeąel studovat do Brna, kde v letech 1919 aľ 1923 absolvoval varhanní oddělení brněnské státní konzervatoře. Stal se varhaníkem v Orlové, kde se oľenil s Bohumilou Řezákovou, dcerou Roberta Řezáka, strojníka na ąachtě, a ®ofie Kubánkové. V roce 1935 vąak doąlo k tragédii - Valentin se utopil při koupání ve Vltavě. Zůstali po něm dva synové, osmiletý Jan - můj otec a čtyřletý Bohumír.	Valentin Bobák *1901
Jan Bobák *1927	Jan Bobák se narodil v Orlové. V osmi letech mu zemřel otec, takľe svá ąkolní léta strávil v různých koutech Čech a Moravy, podle toho, kde matka zrovna sehnala zaměstnání. Orlová, Zlín, gymnázium v Holeąově, v Praze - Libni, maturita v Liberci a pak medicína na Karlově Univerzitě v Praze. Současně studoval na konzervatoři obor varhany a skladba u profesora Bedřicha Wiedermanna - jako syn varhaníka se projevil jako "zázračné dítě" a uľ v pěti letech uměl na tento nástroj hrát. Při praľských studiích působil jako varhaník v kláąteře v Emauzích (za byt a stravu) aľ do té doby, neľ byly kláątery komunisty zavřeny a zruąeny. Po promoci se roku 1953 vrátil do svého rodiątě a pracoval zpočátku na patologii v Ostravě, pak jako internista v Karviné a v roce 1962 se stal primářem interního oddělení nemocnice v Orlové. Zde se stal průkopníkem mnoha moderních léčebných metod, jeho doménou byla kardiologie a nefrologie. Zemřel v roce 1984. Pro mne byl táta jedním z posledních "renesančních lidí", a» jsem se ho zeptala na cokoli, vľdy vąechno věděl - a nebyla to jen medicína a muzika, ale i matematika, botanika, historie, ekonomie, technika nebo třeba vaření, byl manuálně velice zručný, vyrobil mi dokonce i nábytek do pokoje. Moc lituji, ľe se nedoľil ani mé promoce. I kdyľ zdaleka nemám jeho talent, doufám, ľe by měl radost z toho, ľe pokračuji v jeho profesi.